Kde hipogryf se vznáší
a mírně hafoň štěká,
nese vrch školu naši.
Stará je, mnohověká.
Držíme nad ní svou stráž.
Tam mezi kouzelníky
je domov náš.
Kde soutěže se plní
a úkoly se píší,
kde jezero se vlní,
tam máme svoji říši,
tam rádi trávíme čas.
Vždyť mezi kouzelníky
je domov náš.
Kde Prasinky též dříče
lákají atrakcemi,
na Příčné utratíš vše
za věci, jež se cení,
leč nikdy neprodáš dráž,
tam mezi kouzelníky
je domov náš.
Kde nejen soutěžíme,
leč také bavíme se
na hřišti se svým týmem
i v Zakázaném lese,
stojí hrad plný všech krás.
V něm mezi kouzelníky
je domov náš.
Kde štěstí přicházívá
k mrzoutu, který říkal,
že na něj dávno zívá –
změnil se v účastníka –
na tom místě nezalkáš,
neb mezi kouzelníky
je domov náš.
Navždy ho máme,
tak si ho važme,
slavme ho znovu a zas,
kouzelnický domov náš.
|
|
