Zadání domácího úkolu

Věřím, že toto zadání jste po svých zkušenostech s prvním a druhým ročníkem starodávných run čekali:

Vyberte si obrázek jedné z run Týova aettu a k vybarvenému obrázku připojte svůj komentář, proč jste si vybrali právě toto zobrazení a jak jste ho pojali. 

 

Všechny obrázky vytvořil Miky Skjaera (nejen) pro svůj cyklus Runy. Cesta k runám, cesta za starými bohy a pohanskými tradicemi.

 

[Teiwaz]

[Berkana]

[Ehwaz]

[Mannaz]

[Laguz]

[Inguz]

[Dagaz]

[Othila]

 

 

 

Vypracování

Dobrý den,

 

všechny obrázky z této série jsou nádherné.
Moc děkuji, že jste nám je představila :-)
Poměrně dlouho jsem se rozhodovala, který zvolit, ale drakkar na vodní hladině je prostě věc, kterou nemohu nechat ležet. Při pohledu na tento obrázek se mi v hlavě objevily dvě myšlenky, které spolu zdánlivě nesouvisí, ale obě alespoň v mé hlavě k tomuto obrázku patří. Jedno je monolog Jacka Sparrowa k Elisabeth, když oba skončí na pustém ostrově jen s velkou zásobou rumu a Jack vysvětluje, že loď pro něj není jen loď, ale je to jeho představa svobody. Druhá je pak píseň Ráj nazpívaná Danielem Hůlkou (neslyšela jsem ji neskutečně dlouho, ale z nějakého důvodu mi přijde, že k tomu tak nějak sedí víc než originální verze)

 

Jack Sparrow i píseň o cestě do Nového světa ve mě vyvolávají představu houpající se dřevěné lodi, vrzající lanoví a vědomí, že cesta před “námi” je nejistá, nebezpečná a plná špatných věcí, které si neumíme v tuhle chvíli ani představit, ale zůstat na místě znamená doslova jistotu, že se nestane nic. Žádná naděje na zlepšení, pokrok či změnu. Budoucnost je nejistá, ale zůstat doma v bezpečném přístavu není řešení. Je to stagnace a svým způsobem něco mezi klecí a pomalou plíživou smrtí, co odkrajuje kousky a nechává šedé nic.

Teď mám pocit, že jsem to pojala hodně dramaticky… Je to vysvětlení, proč jsem použila tak dramatické světlo a mraky :-)
Runa Laguz jinak patří k mým oblíbeným runám. 
Nevnímám ji většinou až TAK dramaticky. Vlastně jsem ji zatím vždy vnímala jako řeku, potok nebo živel vodu, která kolébá a o kus dál padá ve vodopádu. Je to živel, co je mi velmi blízký, ale nikdy si nemůžeme být úplně jisti, co bude dál. 

Loď rozhodně dává smysl, jen mi to v hlavě přidalo věci, nad kterými jsem dřív nepřemýšlela.

Při vymalovávání jsem pořád měnila názor, jak přesně vyjádřit svou představu a neustálé změny, protože to pořád nebylo “ono”, mi zabraly víc času než bych čekala… Odkazem zasílám krátké časosběrné video svého tvůrčího procesu.

https://youtu.be/xPCYmPCCtKw?is=hFxhCdD3l3OXA4ca

S pozdravem a přáním příjemného dne
Sabrina Amy