Zadání domácího úkolu
Za domácí úkol zpracujete nějakou z emocí formou
povídky. Minimum tradičně pět palců, maximum 50 (to pro některé, kterým
Vypracování
Krásný den,
zasílám povídku s jednou (nebo možná i více) emocí.
Nedařilo se mi vyplést z tónu příběhu pro děti, tak je to prostě v tomto stylu. :D
Znáte to, že vám to ta povídka nebo ta mysl nedovolí upravit? Pořád se to k tomu vrací, ať se to snažím jakkoliv předělat.
Tak snad se vám bude líbit,
Arnika Roztodivná
Barborka jde do školky jako každé ráno, ale bráška se na ni zase lepí. Pevně jí tiskne ruku, drkotá zuby a kulí na ni ty své obrovské uslzené oči.
Má z něj akorát vždycky knedlík v krku. Už tak je to pro ni dost náročné, tak se prostě rozbrečí s ním.
Nejhorší je, že mamince nedokáže vysvětlit, proč pláče. Sama to úplně neví.
Nebo když jdou na plavání.
Všechny děti vesele naskáčou do vody a ona ještě chvíli stojí na břehu a nervózně přešlapuje sem a tam.
Vidí jejich rozesmáté obličeje a jak ji pobízejí, ať jde taky, že budou hrát ,,Spadla lžička" a ona se jen malinko usměje a podívá se na svou ruku.
Drží ji tam jiná, malá ručka. A dívají se na ni ty jeho velké uslzené oči.
Nemůže ho tam nechat, nemůže. Neví, co dělat a celý ten zmatek ji zase rozpláče.
Po plavání si dává doma s maminkou svačinu. Maminka se na ni tajemně usměje a stiskne jí ruku.
,,Barunko, co bys říkala tomu, že bychom měli další miminko?" zeptá se jí maminka.
Další miminko? Brášku má ráda, ale je to s ním už tak dost těžké. Dívá se do stolu a neví, jak mamince říct, že by asi další takové miminko nechtěla.
,,Nevím, já už přeci jednoho brášku mám." řekne potichu.
Maminka se na ni zvědavě podívá a řekne: ,,Jak to myslíš?"
,,No tady, podívej." Barborka zvedne ruku, kde ji drží její malý věčně uplakaný bráška.
Maminka se dívá na místo, kam Barborka ukazuje, ale nic nevidí.
,,No, pořád se bojí, tahá mě za ruku, nemůžu bez něj nikam jít a...." maminka pochopí a zarazí ji.
,,Aha, ty máš u ruky strach. Tak tím se nemusíš trápit, já ho mám taky." řekne a ukáže na svou ruku.
Barborka se pořádně zadívá, kam maminka ukazuje.
,,Já tam ale nic nevidím." zavrtí hlavou zklamaně.
,,No já ten tvůj taky nevidím, tak je to ale v pořádku. Strach má každý, jen ho ostatní nevidí." pohladí ji po zlatých vláskách.
Chvilku mlčky sedí a pijí džus ze skleniček, pak ale Barborku něco napadne.
,,Maminko, a bojí se ten tvůj strach taky chození do školky a plavání?" zeptá se zvědavě.
Maminka se zasměje a odpoví: ,,No, občas se bojí chození do školky s tím tvým strachem. Nejvíc se ale bojí pavouků a výšek. To se vždycky začne klepat a třást mi takhle rukou." a názorně jí ukáže, jak se jí třese ruka.
,,Tak to máš asi fakt jiného. Ten můj se pavouků a výšek teda vůbec nebojí." povídá na to věcně Barborka.
,,Strach mají všichni. I miminka. Jen ten jejich je skoro vždycky strach, že maminka odejde. Když je maminka s nimi, tak se skoro nikdy nebojí." zkusí zase maminka stočit téma na miminko.
Barborka ale nic neříká. Přemýšlí, jaký strach má asi Markétka ze školky. Ta má určitě blonďatý s copy a bojí se tmy.
Tomášek vypadá, že žádný strach nemá, ale určitě má alespoň malinkatý na rameni.
,,Maminko, a co když to naše miminko bude mít strach z rybiček? To pak budeme muset dát Ariellu pryč?" poleká se a cítí, jak ji zase tahá drobná ručka za rukáv.
Maminka se na ni usměje a řekne, že teda ještě nikdy neviděla miminko, které by se bálo akvarijních rybiček.
Barborka se podívá na tu ručičku, co ji drží za rukáv. Je malá, roztomilá. Chce ji chránit.
,,No a co s ním mám dělat když pláče?" zeptá se.
,,Nic, drž ho za ruku." pokrčí rameny máma.
,,I když se bojí?"
,,I když se bojí."
,,I když se bojí strašně moc? Nemám se bát s ním?" ujišťuje se.
,,Ne, to je jeho práce." odpoví jí trpělivě.
Zase nastane přemýšlivé ticho, které občas prolomí jen srkání džusu ze skleniček.
,,Tak to má teda hodně těžkou práci."
,,To má." zasměje se maminka.
Barborka pomyslí na zítřejší den a jak jde do školky. Tahání zesílí, uslzené oči tam někde dole vyhledávají ty její.
Barborka ho pevně stiskne a usměje se na něj.
,,To zvládneme, bude tam i Markétka."
