Zadání semináře
Vyberte si jedno zadání:
1. V hodině jsem zmínila spícího draka pod ledovcem. Můžete jej popsat – na tři palce anebo namalovat, jak ručně, tak i v grafickém malování (u něj poprosím o jeden obrázek z mezikroku). Nezapomeňte na datum a podpis.
2. Pokud rádi malujete, i tento úkol je stvořen právě pro vás: použijte vodovky nebo tempery a nakreslete studenou, modro-bílou ledovou krajinu, do které zapustíte výraznou rudou kaňku. Dejte si ale záležet, pár odbytých tahů poznám. Malujte ručně, připojte datum a podpis.
3. Napište úryvek z deníku cestovatele, který si splnil sen a stanul před těmito vodopády – na tři palce.
4. Pro kreativce – máte doma tvořítka na led? Vyfoťte tři objekty zakonzervované v ledu (např. zmrzlou květinu, červený korálek nebo perličku v kostce ledu z mrazáku) pod zajímavým světlem. Připojte i lísteček se jménem a datem.
Vypracování
Dobrý den, slečno Emo,
jako zadání semináře jsem si zvolila č. 3:
Úryvek z deníku cestovatele
Nejsem cestovatel. Jsem rozený domácí typ, který se jen nerad vydává za hranice rodné hroudy. Cestování a nepohodlí s tím spojené mi nedělá dobře.
K posledním narozeninám se mi ale mezi dárky objevilo malé přenášedlo. Prý - přej si co chceš, v mžiku se tam dostaneš.
Protože jsem od přírody zvědavá, musela jsem to vyzkoušet. Ale ne z touhy po cestování, ale brala jsem to jako prostředek vykonat dobrý skutek, prostě pomoci.
Dotkla jsem se přenášedla a vyslovila "chci být tam, kde je mých sil potřeba". Nečekala jsem to - svět se najednou se mnou zatočil. Připadala jsem si jako uvnitř tornáda. Vidíte vše okolo, ale nemůžete vystoupit. Bác a bum - byla jsem na zemi. Jenže - byla to země? Samý led a sníh, zima jak ve Sklepení, trochu jsem se otřásla strachy, ale ještě více mrazem. Ještě že mám u sebe vždy krabičku první pomoci - hřející tričko, pár sušených švestek a sirky. Co víc si člověk může přát?
Rozhlédla jsem se okolo. Kde to jsem? Všude pusto, prázdno, jen nějaké červené jezero se rozlévalo v dáli. Šla jsem blíž, protože mne to tam velmi táhlo. Jako by mne něco volalo. Byla to silná magie, kterou každný kouzelník pozná.
Když jsem došlo na okraj jezera, viděla jsem, že je napájeno vodopádem. Co mne zarazilo, byla barva vody. Byla téměř krvavá, jako by v ní byl život, a zároveň smrt. Nemohla jsem od ní odtrhnout oči.
Najednou jsem si povšimla malé praskliny v ledu. Vykukovala z ní hlava. Hlava draka. Jeho oči byly velmi smutné, jakoby odevzdané osudu. Šla jsem blíž. Upřeně mne sledoval. Naše oči se potkaly. Neuměl mluvit, ale já jsem najednou věděla, co ho trápí. Spal. Spal dlouho a vyhasl mu oheň. Nemohl teď nic. Lovit, chrlit oheň, ba ani létat. Veškerá energie z něho vyprchávala rychlými krůčky.
Hleděli jsme na sebe ... a pak mi to došlo. Oheň. Zápalky, to je oheň!
Sáhla jsem do své krabičky první pomoci a vylovila to, co bylo nade všechna kouzla. Oheň ukrývající se v malé sirce - život, láska, bolest i smrt. Záleží, jak se s ním zachází.
Škrtla jsem sirkou. Drak otevřel tlamu a já v něm zapálila život. Jeho energii, jeho naději pro budoucnost. A v sobě jsem zažehla jistru naděje, že svět je ještě v pořádku!
Mějte se kouzelně,
Bibi Anne
