Zadání domácího úkolu

DÁNSKO: Hans Christian Andersen – známé to jméno. Tento dánský pohádkář a spisovatel sepsal přes 150 různých pohádek. Většina z nich má však tragický nebo alespoň pochmurný konec. Vaším úkolem bude dnes si jednu takovou pohádku vybrat a přepsat konec tak, aby byl veselý a pozitivní. Vždy mi nezapomeňte napsat, o jaké pohádce píšete a psaný text nechť má minimálně 3 palce.

Vypracování

Děvčátko se sirkami

 

Vždycky jsem měla ráda pohádku o Modrovousovi, která je tak temná a brutální, že jsem nikdy nepochybovala o tom, že pochází z pera Hanse Christiana Andersena. Proto mě upřímně šokovalo zjištění, že s ním nemá nic společného, tahle pohádka vznikla ve Francii. Upřímně se mi ulevilo, že mě napadlo si původ pohádky ověřit dřív, než jsem sepsala veselejší závěr :) 

Tak jsem pátrala dál, abych našla nějakou vhodnou pohádku a zjistila jsem, že pan Andersen napsal Děvčátko se sirkami, tuhle pohádku mám "ráda" také. Tady jsou uvozovky na místě, protože se mi tenhle příběh nikdy nelíbil, ale kdykoliv jsem na něj narazila, nemohla jsem ho dostat z hlavy, jako by šlo o píseň, která v mysli hraje v nekonečné smyčce a ne a ne se jí zbavit. 

Děvčátko se sirkami vypráví příběh malé holčičky z chudé rodiny, která se snaží vydělat trochu peněz prodejem sirek. Je zima, ale sedí venku, sleduje, jak na ulice padá soumrak, kolem ní bez povšimnutí procházejí lidé, rozsvěcují se okna domácností, za kterými může dívenka vidět krásnou vánoční výzdobu. Dívá se, jak se v nádherně osvícených domovech lidé scházejí, celí rozzáření sváteční náladou, usedají k bohatým hostinám, dávají si dárky a všechno to obklopuje hřejivá láska.

Jak teplota klesá a temnota houstne, děvčátko se rozhodne zapalovat sirky, které se marně snažila prodávat. Když škrtne zápalkou, na chvíli i ona cítí teplo a vidí před sebou něco krásného, čeho se účastní. Třeba hostinu, ke které se svými milovanými usedá i ona. Každá sirka ale dohoří, vize mizí a děvčátko se opět ocitá ve tmě a temnotě. Kolem chodí lidé, kteří děvčátko litují, ale nikdo se nezastaví, nikdo mu nepomůže. Pak v hřejivém světle jedné se zápalek holčička vidí, jak k ní přichází milující babička, bere ji za ruku odvádí ji pryč. Ráno lidé najdou děvčátko umrzlé. 

 

V mé verzi Děvčátka se sirkami se vše odehrává stejně až k té poslední sirce. Tu se děvčátku nedaří zapálit, protože prsty už má celé prokřehlé a zápalka jí padá. 

Už ji ze země sebrala nejméně 4x, když ji celou zalila teplá záře. Dívenka si pomyslela, že už asi ztrácí cit ne jenom v prstech, když si vůbec neuvědomila, že sirka již hoří. Ve světle, které ji jako by svými paprsky hladilo po tvářích, se nad ní skláněla babička. Až po chvíli si děvčátko uvědomilo, že to není její babička, ale stará, mírně zavalitá dáma s bílými vlasy sčesanými do úhledného drdůlku a kulatými tvářemi červenými jako jablíčky. Byla oblečená do huňatého kožichu, usmívala se, jak na děvče shlížela a podávala jí ruku v tlusté rukavici. V té druhé držela lucernu. 

Holčička přijala nabízenou ruku, s její pomocí se zvedla ze země a vydala se s ní ulicí pryč. Dalo jí to zabrat mnohem víc, než tušila, protože nohy už nějakou dobu necítila, vstát by bez pomoci asi nezvládla a i teď měla podivný pocit, že má místo nohou jen dva rampouchy. Dívka vnímala jasné světlo lucerny a teplo, když jí stařenka přehodila cosi hebkého přes ramena. To, že k ní starší žena i mluvila, vůbec netušila. 

Brzy společně vešly do vyhřátého domu, kde se na děvčátko usmívaly další děti, vzaly ji za ruce a odvedly ke stolu, který se div neprohýbal pod sváteční hostinou, která voněla jako kousek nebe. Dívenku mírně překvapilo, že tentokrát zápalka hoří tak dlouho. Všechno, co viděla, bylo překrásné a přísahal by, že je to skutečné, ale totéž mohla říct o předchozích vidění, která při pálení zápalek měla. Teď seděla za stolem, jedla polévku, která byla tak teplá, že byla skoro, ale jenom skoro, až horká, cítila, jak se jí teplo rozlévá v břiše a všechny tváře okolo stolu se na ni šťastně usmívaly. 

Děvčátko sáhlo do kapsy svých šatů pro krabičku sirek, aby se přesvědčilo, kolik jí jich ještě zbývá a kolik času tedy na tomto krásném místě má. Ale nenahmatala nic, krabička byla pryč. Ani ji nenapadlo, že ji mohla vytrousit, když vstávala ze země. Kdepak, dívenka došla k závěru, že už umřela, ale nerozesmutnilo ji to, protože viděla, že se skutečně dostala na lepší místo. 

Sotva dojedla polévku, kterou jí dali, přepadla ji únava. Padla na ni jako těžké deka a dívenka cítila, že nemá smysl snažit se s ní bojovat. Oči se jí klížily příliš rychle, příliš silně, jako by jí je sám spánek zavíral svými jemným prsty. Pak jí poklesla hlava a všechno se rozplynulo. 

Druhý den lidé na ulici našli krabičku s obrázkem zápalek a vedle ní, přimrzlou k ledu, jedinou sirku. Po děvčátku, které je zde předchozího dne prodávalo, nebylo ani stopy. 

V domě, z jehož oken bylo na ono místo jasně vidět, se začal rozléhat povyk. Děti, které zde trávily zimu u své babičky, se totiž pustily do vybalování vánočních dárků a jejich nadšení nebralo konce. Ten křik probudil i děvčátko, které doposud spalo tvrdým spánkem beze snů v posteli, kterou nikdy předtím nevidělo. Děvče se celé zmatené vydrápalo zpod teplé duchny plné peří a opatrně se vydalo za zdrojem hluku, aby zjistilo, co se děje, kde je a proč. 

Sotva otevřela dveře pokojíčku, v němž spala, všimla si jí postarší, korpulentní dáma a zářivě se na ni usmála. 

"Dobré ráno! Jak se ti spalo, drahoušku? Už je ti lépe? Včera se zdálo, že sice chodíš a máš otevřené oči, ale duchem přítomná nejsi," zašvitořila babička z křesla, ve kterém seděla a sledovala vnoučata u nedalekého vánočního stromku. 

"Ano, já... tedy, dobré ráno. Kde to jsem?" vypravila ze sebe dívenka. Měla pocit že neví, kam s očima, protože všechno kolem bylo tak krásné, až se na to styděla podívat. Ale nic nechtěla víc, než si prohlédnout každou píď té nádhery. 

"Moje vnoučata tě viděla, jak sedíš v noci venku a zapaluješ sirky. Poprosila mě proto, abych tě přivedla a oslavila jsi s námi Vánoce. Alespoň jsme u večeře neměli lichý počet hostů," zasmála se stařenka a její tváře přitom zase připomněly dvě červená jablíčka. "Ale únava tě zmohla dřív, než jsi se dostala k hlavnímu chodu, tak jsem tě uložila do postele. Chtěla by ses nasnídat, nebo si raději nejprve rozbalíš dárek?" 

To už od vánočního stromku pomalu kráčela holčička a s velmi vážným výrazem v baculaté tvářičce před sebou nesla balíček zabalený do malovaného papíru. "Tenhle je pro tebe!" vyhrkla a vážný výraz se proměnil v radostný úsměv, když mrkla na babičku, která jí to vrátila.

Až když se dárek ocitl v rukách děvčátka se sirkami, uvědomila si, že to všechno není ani sen, ani nebe, ale skutečný svět, ve kterém jí dobří lidé podali pomocnou ruku, když se ocitla v nouzi.   

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár